Vozka Pi…vo

Sledujete Spectrial? Já tedy ano, a čím déle, tím více mě baví. Pakliže nevíte o co jde, podám stručné vysvětlení: Banda chlapíků tuším ze Švédska provozuje už pár let jeden z nejpoužívanějších bittorrent trackerů, thepiratebay.org. Technologie bittorrent funguje zjednodušeně řečeno tak, že se na serverech provozovatelů, tzv. trackerech, ukládají pouze informace o souborech, které uživatelé trackeru sdílejí, žádná „zakázaná“ data se u nich nenacházejí. Uživatel má plnou kontrolu nad tím, co všechno sdílí - v základu pouze to co stahuje, či už stáhl z torrentu někoho jiného, ale i tomu se dá snadno zamezit, takže se jedná o velmi oblíbenou metodu, pomocí které lze stahovat komerční hudbu bez rizika právního postihu (i když je to proti ostatním pirátům neetické). A na tyhle provozovatele thepiratebay.org byla nedávno podána žaloba za všemožné digitální pirátství. Průser by byl, kdyby prohráli, a silně by to zamávalo s už tak dost křehkou svobodou na internetu. Jenže oni mají výrazně navrch, stále si dělají prdel ze všech okolo, uspořádali párty pro prvních 100 příznivců, každý den informují fanoušky na homepage Spectrialu z obytného autobusu plného techniky… Prostě geniální.

(more…)

Nechápu jak to, že pořád vychází tolik na první pohled špatných , nudných, nehratelných erpégéček. Vždyť je to přece tak jednoduché! Morrowind je dobrý, o něco horší je jeho předchůdce Daggerfall (Arenu jsem nehrál, ta by na mě asi byla moc oldskool a na Oblivion nemám hardware). Neverwinter Nights jsou dobré, a to nejspíše oba díly (ve dvojce mám ale nahrány jen zhruba tři hodiny čistého času). Rogue dobrý není, Nethack docela ano, ZAngband ale už ne. IVAN je také fajn, ale má co dohánět (a nedohání, neboť jeho vývoj byl zastaven). Zato Dungeon Siege je naprosto o ničem, podobně jako Diablo (které je geniální, ale jen na chvíli). O čem to tedy je?

(more…)

Ne, nezbláznil jsem se a na přísloví tedy pořád nedám. Ale “jak na Nový rok, tak po celý rok” by se mi v tomhle případě docela hodilo:-). Kromě toho, že Nový rok proběhl v klidu a pohodě jsem se totiž ještě více upnul na thrash metal. Mohlo za to asi naše vydařené vystoupení na akademii, fakt, že jsme sehnali basačku a tak makáme abychom se časem dostali k prvnímu oficiálnímu koncertu nebo také to, že z okolí sbírám spoustu podnětů bejt nasranej a beru tak thrash i jako přístup k životu (vole zabiju tě!!). Anebo se mi to prostě jenom líbí. (more…)

Sice jsem nenašel lék na všechny své nedostatky, problémy a věci, které mi berou náladu, ale dalo by se říct, že posledních pár dní mi přineslo několik perfektních nástřelů štěstí a vyrovnanosti přímo do žíly. Nevydrží dlouho, ale za tu chvíli to určitě stojí.
(more…)

Tak, teď jsme si odbyli formality, mám cejch čtyřkaře a vy mě tak necháte na pokoji. Děkuji a můžeme pokračovat. Poslední dva týdny byly jako vždy před klasifikací dosti hektické. Částečně, jako vždy, vinou mojí, ale troufám si říct, že větší částí vinou vyučujících - konec konců například v angličtině a češtině problém nebyl a žádné brutální testování se nekonalo (mimochodem, angličtinář pan R. tak, jak jsem doufal, změnil od základky způsob výuky masivně k lepšímu a po půl roce si myslím že patří k tomu nejlepšímu, co můžete na našem ústavu potkat - a to i přesto, že má averzi na nenošení úkolů a pozdní příchody:-). Sralo mě to stejně jako pokaždé, tentokrát byla ale situace o fous horší, protože jsem zachraňoval čtyřku z dějepisu (tentokrát o něco vážněji než vloni a předloni:-)) a pokoušel se udržet chemii, ze které jsem měl horší trojku.
(more…)

Takovýhle závěr bych z prvního ze dvou pravděpodobně nejdebilnějších týdnů v roce, kdy se všichni vyučující (děkuji za pár výjimek, bohužel zrovna spíše tam, kde to v mém případě není třeba) rozhodnou, že o vašich známkách by měli rozhodovat pokud možno ve stejný moment, opravdu nečekal. Nicméně je to tak - velmi šťastnou shodou náhod se mi totiž podařilo domluvit finanční spolupráci s rodiči, a to nejdříve hezky půl napůl, později dokonce jako dodatečný dar k osmnáctinám (místo crashe) o kus výhodněji.
(more…)

Na první hodině bicích jsem při každém úderu Davida na buben mrkl. Šestá třída, uši nezatvrzené, a ona je to docela rána když se do toho bouchne, ať už do kopáku nebo nedejbože na virbl. Časem jsem si zvykl a sem tam si u nás zahrál i s někým, uši si po zbytek dne trochu stěžovaly, ale to přes noc zmizelo a problémy se sluchem jsem neměl. V prváku však zaklepal únavový syndrom a spolu s tím jak se plně rozvinul poměrně důrazně zabouchal i tinnitus. Tedy, spíše zasyčel, zabzučel a občas zapískal, a narozdíl od únavového syndromu ani po pár měsících neodešel. Bicích se nevzdám, začal jsem si tedy shánět ochranu sluchu a teď, po dvou letech jsem konečně narazil na kvalitní a použitelný prostředek a nyní se chystám sepsat své dosavadní zkušenosti s ním.
(more…)

Tuhle úvahu jsem psal teoreticky do školy, v praxi ale spíš kvůli sobě a hlavně kvůli tomu, aby lidi okolo kua už pochopili moje chování:-). O tom nakonec svědčí i to, že jsem měl jako jediný téma Mé priority. Nevím co do formy (oznámkovat to Vilík před prázdninami nestihl), ale co do obsahu se práce docela povedla, kdybych na ni měl víc času a prostoru, asi bych ji ještě poupravil a rozšířil, ale teď už se mi do ní sahat nechce.
(more…)

Bude to znít jako strašný klišé, ale co mám dělat, když to na mě sedí? No, prostě jsem se shodou náhod víceméně vysral na silvestr, k čemuž mám dva hlavní důvody: za prvé jsem permanentně zimně unaven a kromě toho jsem předevčírem slavil věc podstatně důležitější: svoje osmnáctiny. S tím souvisí druhý důvod - já prostě nějak neměl chuť. Kocovina byla příliš zažraná (zase jsem ráno házel šavli - proč!?), u Káji v Nový vsi je určitě strašná kosa a moc lidí, který budou určitě zase poslouchat strašlivý sračky na nekvalitním rádiu.
(more…)